NEJDŮLEŽITĚJŠÍ OTÁZKY

Co je Bůh, jaký to má všechno smysl? Pokud nás Bůh stvořil a zároveň je vševědoucí, všedobrý, láskyplný a všemocný, proč je na světě zlo?

Teologické diskuse a debaty jsou často únavné a někdy jsou nekonečnou křečí různých pojmů, názorů a chápání. V určitém okamžiku si člověk řekne, že je to jen nekonečné blablabla. Někdy může být vystoupení z těchto otázek velmi osvobozující. Na druhou stranu jsou to otázky, které se objevují a mnozí z nás s nimi zápasí. Na mnoho z nich nelze odpovědět tak snadno, některé naopak mají snadné rozluštění, které jen nevidíme přes svoji vlastní složitost. Najít jasnou odpověď může být osvobozující zejména pro jedince, jejichž myšlení je uzavřeno v jedné z mnoha náboženských nebo ideologických doktrín.

Co je Bůh?

Bůh je slovo a toto slovo má mnoho různých definic. Když se mi někdo zeptá, zda věřím v Boha, nejprve mě zajímá jeho definice Boha a pak odpovím, zda v takového Boha věřím či ne. Každé náboženství má zcela jinou představu o Bohu, jinou teologii a jinou cestu, a zdá se, že i jiný cíl.

Bůh je do značné míry lidský konstrukt. Vše, co o Bohu tvrdíme, že víme, dokonce i představa, že Bůh existuje, může být projekcí naší psychiky. To, co lidé říkají o Bohu – kdo je Bůh, na čem Bohu záleží, koho Bůh odměňuje a koho trestá – nevypovídá nic o Bohu, ale o lidech samotných.

Když mnozí slyší moje postoje, dochází k přesvědčení, že jsem ateista. Nikoliv. Existenci Boha uznávám. Jen je moje pochopení Boha odlišné od náboženského pojetí.

Zobrazení monoteistického Boha jakožto vládce, stvořitele světa, který sídlí, kdesi v nějakém nebi, který sleduje každý náš krok a který nás odměňuje či trestá, podle toho nakolik jsme mu loajální – takový Bůh mi přijde iracionální, krutý a neuvěřitelný. Nevěřím v Boha, který stvořil chybující lidi, aby je pak za jejich chyby trestal a vytvářel pro ně mučivé podmínky. Takový Bůh je pro mě eticky nepřijatelný a vlastně nedává ani smysl.

DŮKAZ BOHA

Mnoho lidí hledá logický důkaz pro existenci Boha. Jenže přiznání, že takový důkaz neexistuje může být osvobozující. Většina náboženských „důkazů“ nás vedou do paradoxů, logických omylů, kruhových argumentů a k popření rozumu a logiky. Bůh může být odkryt skrze osobní, intimní zkušenosti, která nemá žádnou objektivní platnost a je slovy nepřenosná.

PROBLÉM ZLA

Pokud přijmeme světonázor monoteistických náboženství, kde je Bůh znázorňován jako jednající osoba, stvořitel, narazíme na silný rozpor: proč Bůh dopustil zlo na světě? Pokud je Bůh stvořitelem světa, proč učinil zlo a nespravedlnost jeho součástí? Teologové se pokoušeli o různá vysvětlení, ale žádné z nich není příliš přesvědčivé. Častým argumentem je, že Bůh nás stvořil se schopností svobodně jednat. Jsme tedy postaveni před rozhodnutí konat dobro nebo zlo. Jinými slovy, jsme to my, kdo je strůjcem zla, nikoli Bůh.

Bůh však každého jednotlivce stvořil s jedinečnou povahou a rozlišovací schopností. Proč vševědoucí a všemohoucí Bůh nedal některým lidem lepší charakter a lepší podmínky pro rozvoj jejich zbožnosti? Vysvětlit zlo nelze argumentem se svobodnou vůlí. Cožpak Bůh nemá svobodnou vůli? Pokud Bůh může konat pouze dobrá a má zároveň svobodnou vůli, mohl stvořit dobré lidi, aniž by jim sebral jejich svobodnou vůli.

Proč Všemohoucí Bůh nezasáhne? Když otec vidí, jak se jeho děti navzájem mučí, bude nečinně přihlížet? Bude otec čekat, až ho bude dostatečný počet lidí prosit, aby zasáhl? Pokud je Bůh všemohoucí a my všichni jsme jeho děti, proč nezasáhne, když se dějí zvěrstva?

Je-li Bůh vševědoucí, musel vědět, co svým stvořením způsobí. Proč by stvořil jednoho člověka s vyšší mírou inteligence, laskavosti a morální citlivosti, zatímco jiného by stvořil jako necitlivého člověka, který se vyžívá v násilí? Proč jedny uvrhne do uvědomělé a milující rodiny, zatímco jiní se narodí do rodin tyranů a násilníků?

Někteří teologové vysvětlují, že trpící lidé jdou automaticky do nebe. Jenže hříšníci, tyrani a zlý nejsou nic jiného než trpící lidi. Je vrah a tyran potrestán za své hříchy, navzdory tomu, že příčina jeho chování je ve skutečnosti jen důsledek toho, že se narodil v nevhodné rodině, v nevhodné době, v toxickém prostředí, kde byl týrán a ponižován?

Bůh vytvoří člověka chybujícího a pak ho trestá za jeho chyby? To nedává smysl. Neboť nedává smysl ani samotný koncept trestu. Toto pojetí je tedy neslučitelné s dobrotivým, vševědoucím a dokonalým Bohem, Bohem lásky.

Jak z toho ven?

Mnoho lidí inklinující k východní filozofii argumentuje pomocí zákona karmy. Podle tohoto zákona si vytváříme budoucnost našimi předchozími činy, které mohou sahat až tisíce životů zpátky. Což sice vysvětluje, proč se někdo rodí v dobrých podmínkách, zatímco někdo jiný v bídných, ale samotný problém zla neřeší, pouze jej odsouvá do minulosti. Otázka, proč je v naší existenci zlo je tedy stále nezodpovězena. A i zákon karmy nás nakonec dovádí k Bohu jakožto příčině všeho, tedy i zla.

Brahma sútra uzavře toto dilema slavným tvrzením lokavat tu lila kaivaljam – svět je kosmickou hrou lílou. Základem této hry je iluze, jejíž účel je hru rozehrát, podobně jako když si dítě zaváže oči při hře na „slepou bábu“. Stejně jako si zamícháme karty. To je odpovědí na otázku, proč se Bůh skrývá. Je to hra na schovávanou. Indická vedánta se nebrání pojetí, že Bůh je příčinou všeho, tedy i zla, snaží se ale zároveň vysvětlit, že zlo je produkt iluze.

Pokud chceme nadále Boží existenci připustit, ale zároveň nám náboženské vysvětlení nedává smysl, je potřeba změnit celou perspektivu a odmítnout teologické koncepty, které nám náboženství nabízí. Hlubší porozumění nás často vede k odmítnutí konceptů Boha stvořitele, vládce, muže atd.

Proč Bůh stvořil člověka?

Bůh nikoho nestvořil. Hledání Boha souvisí s hledáním sebe sama. Řešení této hádanky leží v nás. Vodítkem může být to, že naše bytostné, hluboké já je nestvořené. Člověk je jen nálepka pro naši biologickou existenci, s níž se mylně ztotožňujeme. Naše já není ani člověk, ani tělo, ani mysl. Lidské tělo se zdá však unikátní v tom, že v něm přichází tyto otázky a lze skrze lidské tělo dojít k realizaci a vyřešení hádanky.

Jaký to má smysl?

Jaký má smysl si hrát? Jaký smysl má tančit a zpívat? Existence je hra, kosmický tanec, je to zábava a zároveň hádanka. Abychom mohli hádat, je potřeba mít nevědění. Abychom mohli hrát na schovávanou, je potřeba si nejprve zavřít oči.

Je zde nějaký vyšší smysl?

Co je smyslem tance a hudby? Přece láska, spojení, harmonie. Smysl můžeme najít jen v lásce. Svět bez lásky se stává jen nesmyslným strojem, který dokola jen rozebíráme a skládáme. To může být chvilku zábava, ale nakonec to vede do prázdnoty, nihilismu a depresím.

Proč je svět oddělen od ráje?

Ráj oddělený od světa neexistuje. Ráj je jen metafora. Oddělenost je základní funkcí iluze.

DŮKAZ BOHA?

Mnoho otázek o Bohu vede k paradoxům a nelze na ně odpovědět logickým způsobem. Boží podstatu nelze pochopit, nelze ji popsat. Je mimo jakýkoli rozsah našeho chápání, ale zároveň může být plně racionální, plně v souladu se vším, včetně rozumu a logiky.

Ráj, Bůh, duchovní svět atd. jsou metafory, protože slova a jejich významy nejsou schopny tyto věci obsáhnout. Neexistuje žádný ráj ve smyslu nebeského Disneylandu, do kterého bychom vstoupili po smrti. Ráj je okamžik, kdy zažíváme štěstí, svobodu, je to okamžik bezpodmínečné lásky.

Láska je to, co hledáme, ať už to nazýváme Bůh, Ráj, Tao, Brahman. Klíčovým pochopením v mém životě bylo, že Bůh není tím, kdo generuje lásku, která je jeho atributem. Bůh není tím, kdo miluje. Bůh je přímo ta láska. Nemá smysl se ptát po existenci Boha, neboť Bůh je samotná existence. Bůh nečiní dobro. Bůh je tím dobrem. Bůh nedělá krásné věci, Bůh je krása ve věcech.

DUCHOVNÍ ATEISTA?

Ateista může být blízko Bohu, pokud je v něm láska, laskavost a solidarita. Stejně tak věřící, který je netolerantní, zlý, násilnický a autoritářský, může být Bohu vzdálen, i když se modlí s přesnou pravidelností, dodržuje všechny zásady a umí zpaměti citovat Písmo.

Někteří ateisté jsou často blíže Bohu také proto, že jsou k otázce Boha upřímní, jsou upřímní v tom, že Boha neznají. Odmítají Boha, protože s ním nemají žádnou zkušenost. Vedle toho věřící mohou být snadno pokrytecký, neboť se domnívají, že znají Boha a jeho přesnou adresu, aniž by Boha kdy viděli nebo s ním měli nějakou zkušenost.

Indická filosofie je mi blízká ne proto, že by byla vševědoucí, ale právě proto, že je založena na skeptickém přístupu, logice a vede člověka k vlastní sebepřesahujcí subjektivní zkušenosti. Přestože indické systémy vytvořily mnoho náboženských sekt i zbloudilých myšlenek, starodávné védské texty se nebály být skeptické a nejisté. A tak bych tento článek zakončil verši, které jsem našel v posvátném a nejstarším indickém textu Rig Véda (kapitola Naradija Sukta):