Princip nedualismu se těší značné popularitě a představuje základní paradigma mnoha současných filozofických a duchovních proudů. Počátky učení o nedualitě lze vysledovat v indickém učení známém jako advaita nebo abhéda. Dualita zde však neznamená dualitu v západním slova smyslu, jakožto protiklady (světlo/tma, dobro/zlo); dualita znamená oddělenost, dvojnost, rozdíl. Nedualita se proto v indické filozofii nazývá také abhéda (nerozlišování, neoddělování, nerozdíl). Nedualita naznačuje, že v konečné realitě není nic odděleného, vše je propojeno.
MÁJÁ – ILUZE
Odkud se ale dualita bere? Proč se vnímáme jako oddělené a individuální entity. Nauka neduality zkoumá původ této oddělenosti a nabízí vysvětlení, že pocit oddělenosti je jen formou iluze, která se nazývá mája. Někteří teorii máji však vykládají chybně solipsisticky, že svět je pouhým odrazem naší mysli a existuje pouze v rámci naší subjektivity. Jinými slovy, vnější svět vůbec neexistuje. Ačkoli je toto vysvětlení velmi populární, advaita tento přístup odmítá a prosazuje zcela jiný pohled.
S učením advaity je nejvíce spojován filozof Šankara, který toto učení mistrně systematizoval. Šankara vysvětluje, že mája znamená iluzi, podvod, klam. Podstatou učení o máji však není myšlenka, že svět, který vidíme a vnímáme, neexistuje, ale že náš výklad světa je nesprávný nebo iluzorní.
Základem skutečnosti je podle učení advaity existence zvaná Brahman, která je Absolutní a nedvojná, vedle níž se svět jeví jako nedokonalý nebo klamný. Šankara nepopíral objektivitu světa, netvrdil, že věci tam venku neexistují, ale to, jak svět vnímáme, je do značné míry subjektivní projekce.
Podle Šankary mají vnímané věci reálnou existenci, ale je relativní a dočasný ve srovnání s absolutní realitou Brahmanu. Svět je vnímán jako projev Brahmanu, ale není považován za konečnou nebo samostatnou skutečnost. Vesmír je omezený a proměnlivý, zatímco Brahman je neomezený a nedílný. Neznamená to ale, že vesmír nemá žádnou reálnost, hodnotu nebo význam. V Šankarově učení je vesmír jakousi herní plochou, která je prostředkem pro kosmickou hru a objevování jednoty a Nejvyšší reality.
Věci ve světě jsou ze své podstaty nestálé a závislé, ale to neznamená, že jsou zcela falešné nebo v rozporu s realitou. Brahman je zcela nezávislý a nedvojný a představuje přesahující (transcendentní), ale zároveň všeprostupující (imanentní) realitu, která je základem a podstatou všeho.
Brahman je však obtížné jednoduše definovat nebo zařadit do omezených pojmů a forem, které používáme ve světě jevů. Z tohoto důvodu se filozofové často vyhýbají pozitivním popisům a o Brahmanu hovoří pomocí negativní terminologie (NEdualita, NEkonečný, BEZtvarý, NEzměrný). Neznamená to však, že Brahman nemůže mít žádný pozitivní atribut. Jen jakékoliv pozitivní popisy a pojmy svádí člověka k chybným interpretacím. Nedualismus však nemusí znamenat, že Nejvyšší realita je nějaká homogenní singularita nebo číslice jedna. Slova jsou lidským konstruktem a mohou nám poskytnout vodítka, přiblížit nás k pravdě, ale sama o sobě nemohou obsáhnout skutečnost. Termín jako nedualita je vždy třeba chápat jako metaforu, nikoli jako přesný popis Nejvyšší reality. Brahman nelze uchopit v nějakém matematickém vzorci a redukovat na číslo jedna nebo nula.
UPADHI – FILTRY NAŠEHO VNÍMÁNÍ
Podle Šankary je to avidjá, která vzniká z máji a která je hlavní příčinou veškerého utrpení, jež prožíváme. Co je to avidjá? Avidjá je kognitivní chyba nebo také nevědomost, neznalost. Je však zároveň jedním z důležitých prvků, které umožňují naše prožívání světa. Avidjá tvoří tzv. upadhi, které mají zásadní význam pro pochopení filosofie advaity. Upadhi znamená překrytí. Upadhi je něco, co filtruje naše vnímání reality.
Naše mysl (manas) je tvořena sattvou (jednou ze tří gun, kvalit, které ovlivňují povahu všech věcí v hmotné realitě). Sattvu si můžete představit jako kvalitu čistoty, průzračnosti, průhlednosti. Mysl si můžete také představit jako okno, zrcadlo nebo jakoukoli věc, která nám zprostředkovává vnímání světa. Skrze upadhi se mysl znečišťuje, stejně jako když na zrcadlo nebo okno usedá prach a špína. Mysl jako médium kvůli tomu přestává být spolehlivá, neboť znečištění brání čistému vnímání skutečnosti nebo je zkresluje.
Představíme-li si mysl jako čisté průhledné sklo, můžeme si upadhi představit jako různé filtry, které před toto sklo vkládáme. Pokud před sklo umístíme červený filtr, svět se nám bude jevit červený. Účelem upadhi je tedy vytvořit nepřesnou verzi reality. Čím více těchto upadhi naše mysl má, tím zkreslenější je naše vnímání reality, a s tím často přichází silnější pocit vnitřního strádání. Upadhi způsobují, že nám v životě chybí určitá úplnost a věci nedávají správný smysl. Příčina utrpení je tedy neznalost či nevědomost.
Trik je ale v tom, že nelze doslova získat poznání o skutečnosti. Poznání v rámci učení advaita znamená odstraňování filtrů a nabývání našeho přirozeného stavu vnímání.
V józe a dalších indických učení se poukazuje často na to, že nejde o to kultivovat vědomí, ale kultivovat mysl a odstranit filtry z našeho zorného úhlu. Vědomí je totiž vnitřní aspekt našeho já. Je to součást nás samých, proto nelze vědomí zkoumat jako objekt. Vědomí je tím, co nám umožňuje vnímat, myslet, cítit, být si vědomi toho, že jsme; vnímat objekty a prožívat svět. Sebepoznání je tedy samo o sobě rozpor. Nelze sama sebe poznat, podobně jako nůž nemůže říznout sám sebe. Pokud říkáme, že je nutné poznat sám sebe, mít rád sám sebe, jsou to opět jen metafory, které nelze brát úplně doslovně. Podobně jako když říkáme, že „rozšiřujeme vědomí“. Nerozšiřujeme vědomí jen měníme podmínky.
Stejně jako nemůžeme kultivovat vědomí a naše základní já, stejně tak je nelze nikdy poškodit. Představme se, že máte poškozené rádio, během přehrávání hudby, bylo by chybou se domnívat, že to hudebníky nějak poškodí. Podobně, to, co je poškozeno, je médium, skrze které vědomí prostupuje. To, co může být kontaminováno nebo poškozeno, není nikdy naše já nebo vědomí, ale naše tělo, naše mysl nebo nástroje, které nám pomáhají prožívat realitu. Škrábanec na zrcadle zkreslí obraz vaší tváře, ale nepoškodí vaši tvář.
Cílem našeho hledání není popřít skutečnost, ale odstranit z naší mysli „prach“ a „nečistoty“, což automaticky vede k poznání a odhalení pravé povahy světa. S poznáním skutečnosti přichází prožitek sebe sama a s ním postupně mizí i naše utrpení.
V dalším pokračování popisuji detailněji, co je to nedualita a proč vnímáme věci odděleně a proč dualita nemusí znamenat nic špatného.