WIM HOF
V době psaní tohoto článku otřásá světem otužilců skandál týkající se Wima Hofa, známého jako ‚ledový muž‘. Na úvod se přiznám, že Wim Hof i jeho metody šly trochu mimo mě. Otužování, stejně jako adrenalinové a extrémní sporty nikdy nestály v okruhu mých zájmů. Samozřejmě Wima Hofa jsem nepřehlédl, viděl jsem s ním několik videí, přečetl si pár jeho mouder a slyšel různá vyprávění lidí, kteří experimentují s jeho metodami. Líbilo se mi, že posouvá tělesné hranice, že propaguje vegetariánství – ale jinak jeho aktivity vnímám podobně, jako když se dívám na kaskadérské kousky.
Nyní média ukazují „pravou tvář“ Wima Hofa. Ve zprávách ho vylíčili jako násilníka a tyrana. Socialistické plátky z něj udělaly buržoazního guru-manipulátora mířícího na manažerskou třídu. Část jeho oddaných v něm ale stále vidí neposkvrněného hrdinu a oběť nestoudné konspirace, zatímco jiná část pálí jeho knihy. Dcera Hofa se svého tatínka zastává a líčí jej jako laskavého a dobrého člověka. Samozřejmě nemám dostatek informací a neznám detaily, abych se k tomu mohl jednoznačně vyjádřit. Ve skutečnosti mě tento případ zajímá z úplně jiného úhlu pohledu.
Rád bych zdůraznil, že cílem mého článku není kritizovat ani znevažovat kohokoli. Není mým úmyslem na někoho útočit nebo někoho zostuzovat. Mou filozofií je: „Odsuzuj činy, ne člověka“.
KULT
Nejvíce mě na tomto a podobných případech upoutává fenomén kultu. Když používám slovo kult, nemyslím tím kult ve smyslu organizované radikální sekty. Kultem se může označovat i jev, kdy se kolem významných, talentovaných a charismatických osobností vytváří určité zbožštění, idealizace, nekritický obdiv a glorifikace.
Stejný psychologický základ má i fenomén antikultu. Antikult je intenzivní averze až nenávist vůči těm, kteří jsou vnímáni jako nepřátelé nebo oponenti. Obě tyto krajnosti jsou ve skutečnosti dvěma stranami téže mince a jsou výsledkem stejné kognitivní chyby. Tato chyba, dle mého názoru, zásadně překrývá schopnost komplexnějšího a hlubšího pochopení nežádoucího a násilného chování.
Wim Hof má nepochybně mimořádné fyzické schopnosti. To však neznamená, že zná odpověď na hluboké otázky existence. Wim Hof je prostě chlapík, který vydrží dlouho v mrazivé vodě, a tato schopnost není ekvivalentní duchovnímu poznání; a není ani měřítkem lidského charakteru. Je snadné nechat se unést Hofovými úžasnými výkony a začít ho vnímat jako jakéhosi gurua nebo duchovního vůdce. Kdybychom odstranili auru téměř kultovní osobnosti, která se kolem Wima Hofa vytvořila, možná bychom na celou situaci nahlíželi objektivněji a kauza kolem jeho osoby by vůbec nevznikla. Místo abychom ho vnímali jako duchovního vůdce, viděli bychom ho jednoduše jako člověka s mimořádnými fyzickými schopnostmi, které jsou samy o sobě fascinující, ale nemusí nutně přesahovat do oblasti duchovního nebo filozofického poznání.
JÓGA
Podobný, vlastně mnohem horší fenomén spojení kultu osobnosti a násilí můžeme vidět ve světě význačných jógových mistrů. Pokud se zajímáte o jógu hlouběji, budete zřejmě znát jméno Krishnamacharyi – otce moderní jógy. Krishnamacharya byl stejně jako Wim Hof výjimečný muž, co se týče fyzických schopností. Krishnamacharya je v podstatě inovátor a popularizátor toho, čemu dnes říkáme jóga. Je autorem velkého množství populárních jógových sestav.
Krishnamacharya působil hlavně v první polovině 20. století v Indii. Byl znalým a velmi úspěšným lékařem ajurvédy, propagoval dobrou životosprávu, vegetariánství a zdá se, že jeho metody fungovaly. V pokročilém věku dělal náročné fyzické úkony, které by nezvládla většina mladých lidí. Sám se dožil velmi vysokého věku sto let. A do posledních let byl čilým a mentálně bystrým člověkem. Mnozí z jeho žáků, kteří byli pod jeho intenzivním vedením, se dožili podobně vysokého věku.
Krishnamacharya byl také hluboce oddán vaišnavské víře. Jedna z největších indických náboženských tradic Šrí Sampradája mu dokonce nabídla funkci ačárji (takřka papežský titul). Jenže celé toto divadlo má jeden velký háček.
KDYŽ NENÍ DISCIPLÍNA
Ze životopisů a popisů jeho současníků je zřejmé, že Krishnamacharya měl násilnické sklony. Své děti svazoval, týral a fyzicky trestal pokaždé, když odmítaly cvičit jógu. Krishnamacharyova manželka vzpomínala na jeho vynucování disciplíny, kdy fyzicky trestal děti za každou chybu, přičemž se jednalo o bolestivé tresty. Fyzicky trestal i svého vnuka (TKV Desikachara), který se stal později vůdčí osobností jeho školy. Sám Desikachar byl však později obviněn z fyzického a sexuálního zneužívání svých studentů. Tyto patologické jevy samozřejmě nevznikají bez příčiny, většinou vedou k hlubokým zraněním často souvisejícím s výchovou a rodinou.
Tím ale příběh nekončí. Dalším z Krishnamacharyovo významných žáků byl veleslavný inovátor jógy BKS Iyengar, jehož škola jógy má populární centra po celém světě. Zarámované obrázky s jeho podobiznou můžete vidět i v mnoha českých jógových centrech. Iyengar byl rovněž týrán svým učitelem Krishnamacharyou, jak je zřejmé z mnoha svědectví. Historik a vědec Elliott Goldberg ve své knize Cesta moderní jógy tvrdí, že Iyengar si procházel silným traumatem, jež mu jeho učitel Krishnamacharya způsobil, a nikdy si skutečně toto trauma neuvědomil a nezpracoval.
Iyengar byl dalším článkem násilných vzorců, které se šíří jako infekce. I on fyzicky tloukl a psychicky ponižoval své žáky. Několik takových ponížení je dokonce zaznamenáno na různých videích (jedno video uvádím níže). Mnoho jeho studentů odešlo kvůli jeho násilnické povaze. Jiní zůstali s vírou, že tyto „zenové údery“, o kterých četli v romantizovaných kóanech, vedou k osvícení a probuzení.
Dalším z významných jógových guruů byl K. Pattabhi Jois. Toho můžeme označit za druhého otce a popularizátora jógy hned vedle Krishnamacharyi. I on se dožil dlouhověkosti, byl dokonce nějakou dobu také studentem Krishnamacharyi. Ano, i Pattabhi Jois své studenty týral a tloukl, a později čelil obvinění ze systematického a velmi ohavného sexuálního zneužívání svých studentů.
Existuje vzpomínka z doby, kdy cvičil jógu pod vedením Krishnamacharyi: „Byl přísně veden k tomu, aby dělal řádně své sestavy. Za každou chybu byl fyzicky trestán. V jedné pozici měl zpívat jména Višnua. Pokaždé, když boží jméno vyslovil se špatnou výslovností, Krishnamacharya ho praštil holí přes ramena, Jois vždy zakolísal a málem ztratil rovnováhu.“ Není těžké pochopit, odkud všechny ty zhoubné praktiky, sexuální a jiné zneužívání pramení.
Je celá řada dalších škol jógy s podobným osudem, vzpomeňme například na muže jménem Bikram Choudhury, zakladatele bikram jógy. Ten byl rovněž obviněn z násilí, zneužívání a znásilnění. Stále je po světě i u nás mnoho center Bikram Jógy. Což je v pořádku do okamžiku, dokud je to prezentováno jako strečinkové cvičení, gymnastika bez aspektu oddanosti zakladateli a dalších duchovních omáček.
Krishnamacharya, Iyengar a další jsou však stále oslavováni nejen jako instruktoři jógy, ale i jako moudří duchovní vůdci.
INFEKCI LZE ZASTAVIT
Ne – násilí do jógy ani do žádné jiné praxe nepatří! Násilí je zraňující a nemá žádný pozitivní a výchovný dopad. Tyto zhoubné vzorce chování jsou zcela v rozporu se základním morálním principem jógy – ahimsou (nenásilím).
Nemyslím si však, že je nutné odsuzovat Krishnamacharyu a všechny ostatní lidi. Krishnamacharya byl pravděpodobně sám obětí rigidních tradic té doby, které kladly velký důraz na přísnou hierarchii a naprosté podřízení se pokynům autority – guruům, učitelům, otcům.
Jak se k tomu postavit? Stačí jim pouze odebrat titul duchovních rádců. Nejde však o titul, který je někde vystavený ve vitríně nebo v muzeu jógy, ale o ten, který je v naší hlavě. Pak je rovnice jednoduchá:
Krishnamacharya byl fyzicky zdatný muž a inovátorem gymnastických cviků – tečka! Žádný guru, žádný osvícený mudrc ani znalec duchovní dimenze. Vždyť neuspěl ani v prvním stupni jógy, kterým je morální princip ahimsa – ahimsu – nenásilí. Jóga má osm stupňů. První stupeň se nazývá jama a první principem jamy je nenásilí.
Když jsou tito instruktoři oslavováni jako guruové, tak jejich slova a činy získávají v očích následovníků nepřiměřenou váhu. Když se pak dopouštějí eticky problematického chování, jejich stoupenci toto chování omlouvají a racionalizují. Instinktivní obrany, které chrání jejich kult, jim nedovolují toto chování kriticky zhodnotit a zpochybnit. Tuto psychologii nevidíme pouze uvnitř strukturovaných náboženských skupin, ale je běžná i mimo náboženský rámec a můžeme ji pozorovat v různých mírách v mnoha běžných aspektech společnosti.
ꕥ❃❃❃ꕥ
Jsem milovníkem indické filozofie a asijské kultury s jejími rozmanitými aspekty. Ne všechny aspekty těchto kultur však uznávám za dobré. Jedním z těch nejzhoubnějších považuji kladení důrazu na absolutní poslušnost a poddajnost učiteli, která je vynucována často pomocí násilí a psychologického nátlaku a jsou provázány mnoha tradicemi, zvláště náboženskými.
Zenové Lindžiho koány často popisují situace, kdy mistr údajně přivádí žáka k osvícení pomocí úderu holí nebo křiku. Někteří mají tendenci tato zenová učení idealizovat a hledat v nich hlubokou symboliku. Ve skutečnosti však tyto praktiky spíše odrážejí přísně hierarchickou strukturu tehdejší společnosti, kde násilí bylo každodenní součástí výchovných metod. Základní myšlenka poddajnosti učiteli má dobrý základ. Odevzdání učiteli můžeme chápat jako určitý předpoklad k efektivnímu vedení. I v terapii je nutnost vyvinout s terapeutem vztah a do jisté míry mu plně důvěřovat a odevzdat se procesu. V takovém vztahu však nikdy nesmí být použito násilí, ponížení ani jakýkoliv druh nátlaku. Jakmile se tyto prvky ve vztahu objeví, je potřeba jej ihned ukončit.
A znovu opakuji, že nechci na nikoho ukazovat prstem. Jsem přesvědčen, že nepřítel není Wim Hof, Krishnamacharya nebo Iyengar, ale vlastně ani nikdo jiný. Nepřítel, kterého se snažíme chytit, není nikde tam venku, je v naší hlavě. Skutečnost, že z nadaných a charismatických lidí vytváříme kulty osobnosti, které uctíváme a dáváme jim nad námi moc, to je jeden z klíčových problémů. Ať už je to Wim Hof, svatý šaman, osobnost popkultury, politický vůdce, nebo vlastní rodič, v zásadě je to stejný princip v různých podobách.
Fenomén kultu je úzce spojen s mocí, a moc sama je často provázána s násilím. Ne náhodou staví jóga nenásilí na vrchol hierarchie všech zásad morálky. Násilí z pohledu jógy nelze v zájmu žádného jiného principu použít.
◦○◦━◦○◦━◦○◦━◦○◦
Pokud si myslíte, že moje práce stojí za to, uvítám jakoukoli formu podpory. Vaše drobné příspěvky mi lépe pomůžou udržet moji práci aktivní a rozvíjet ji dál. Kliknutím na logo PayPalu níže nebo na číslo účtu 2025042011/3030 můžete přispět částkou, kterou považujete za vhodnou.
Díky a s láskou
Jirka
