PROČ SE SPOLEČNOST BOJÍ PSYCHEDELIK?
Existuje k tomu několik důvodů. Mnohdy je za tím jednoduše strach z neznámého. Tento strach je často živen mýty a negativní pověstí. Psychedelické látky jsou ve společnosti systematicky stigmatizovány prostřednictvím šíření negativních předsudků a dezinformací.
Avšak mohou být i jiné důvody, které spouští averzi k těmto látkám. Značný vliv může mít i špatná osobní zkušenost nebo nesprávné pochopení role a účinků psychedelik. Někteří docházejí k přesvědčení, že psychedelické látky představují jakousi snadnou cestu nebo umělý nástroj k dosažení hlubších stavů vědomí, což je rozumnější a přijatelnější důvod, byť i to může být poměrně zjednodušující pohled.
Občas slýchávám větu „já nepotřebuji psychedelika, hlubokých stavů dosahuji bez nich“. Někteří také tvrdí, že podobných stavů je potřeba dosahovat „přirozeně“, bez externí pomoci. Jiní poukazují na to, že psychedelika jsou jen zkratkou. Pojďme si tyto postoje rozebrat.
ZKRATKA
Psychedelika ve skutečnosti nejsou magickou formulí nebo instantním řešením. Spíše je můžeme vnímat jako potenciální katalyzátory vnitřních procesů, které vyžadují vždy naši aktivní účast. Psychedelika určitě nejsou zkratkou ve smyslu, že by obcházely nutnou osobní práci. Je to spíše naopak. Otevírají totiž dveře často k náročné vnitřní práci, která vyžaduje upřímnost, odvahu, trpělivost a ochotu pracovat se sebou a konfrontovat se s různými aspekty našich vnitřních obsahů.
Argument o „zkratkovitosti“ psychedelik je velmi častý a určitě i tato námitka je do určité míry legitimní. Na druhou stranu všichni používáme nesčetné zkratky, pomůcky všemožné nástroje a technologie – léčiva, nože, zubní kartáčky, brýle, automobily, telefony, mapy, mikroskopy, knihy – a to vše nám určitým způsobem „zkracuje“ či usnadňuje cestu k dosažení záměru. Psychedelika lze vnímat podobně – jako nástroje a technologie, které mohou usnadnit cestu k hlubšímu porozumění světa i sebe sama. Nicméně, podobně jako mapa nebo dalekohled nám usnadní orientaci v terénu, ale neprojdou cestu za nás, ani psychedelika neudělají za nás vnitřní práci. Mohou nám pouze poskytnout novou perspektivu a dát nám vodítko.
VNĚJŠÍ STIMUL
Častou námitkou je, že tyto látky jsou „vnější zásah“ – k hlubším stavům vědomí si musíme přece dojít sami, že? Realita je taková, že jsme jako lidské bytosti neustále formováni interakcí s „vnějším zásahem“. Je to zcela přirozená a nevyhnutelná součást našeho bytí. Když se hlouběji zamyslíme, zjistíme, že prakticky každá změna v našem životě, ať už změna chování, myšlení nebo metoda osobního růstu, zahrnuje určitou formu vnějšího zásahu. Někdy si člověk myslí, že je to on sám, kdo si vyvolává hluboké stavy vědomí nebo poznání, ale nakonec zjistí, že používá řadu vnějších pomůcek – jako je hudba, zvuk, vzduch, vůně, což vše ovlivňuje naše vnímání a mění naši chemii mozku. Můžeme si pomáhat studiem knih, pobytem v přírodě, i toto vše je využívání externích podnětů. Tyto interakce nejsou něčím nepřirozeným nebo umělým.
Není ve skutečnosti nic jako „já se do toho stavu dostanu sám“. Představa absolutní soběstačnosti a nezávislosti na vnějších vlivech je iluzorní. Je to, jako kdyby někdo tvrdil, že nepotřebuje základní životní prvky – vodu, oheň, potravu – protože věří v naprostou nezávislost svého organismu na vnějších okolnostech. Takový postoj není znamením osvícení nebo vyšší duchovní úrovně, ale spíše může indikovat určitou formu egocentrického myšlení a pýchy. Klíčové je pochopit, že přijetí externí pomoci není známkou slabosti, ale naopak moudrosti a uznání propojenosti s vnějším světem.
„JÁ PSYCHEDELIKA NEPOTŘEBUJI“
Tvrzení „já psychedelika nepotřebuji“ může být samozřejmě legitimní volbou, ale může se jednat i o projev přehnané sebejistoty, kdy člověk předpokládá, že je již na vrcholu všech svých potenciálů a není proto důvod pro jakýkoliv vývoj nebo změnu osobní perspektivy. Pro naše „ego“ může být představa změny nebo přehodnocení vlastních světonázorů bolestivá.
RIZIKA
Rizika psychedelik mohou být dalším důvodem k obavám. Mluvíme-li o klasických psychedelikách (LSD, DMT, psilocybin, meskalin) můžeme s vysokou mírou jistoty říct, že tyto látky nejsou škodlivé, nesou však s sebou rizika. Rizika jsou přirozenou součástí života a nelze je nikdy zcela eliminovat. Každý den se vystavujeme rizikům spojeným s používáním různých nástrojů a technologií, přesto nevyvíjíme snahy tyto nástroje z života zcela vyloučit jen kvůli jejich rizikovým faktorům.
Co se týče rizik psychedelik, ta jsou spíše spojena s užitím v nezodpovědném rámci. Podobně jako nezodpovědná manipulace s ohněm může způsobit popálení, psychedelika mohou při špatném zacházení způsobit něco nežádoucího jako je zranění nebo psychická újma. Psychedelika nevyvolávají závislost, nedá se jimi prakticky předávkovat a jejich toxicita je často nižší než toxicita jednoho rajčete. Psychedelika nemají prakticky žádný známý poškozující efekt pro náš organismus a mozek. Rizika spojená s psychedeliky jsou převážně psychologického charakteru. I když zřídka může dojít i k fyzickému zranění kvůli změněnému vnímání, které ovlivňuje úsudek a orientaci.
Mějme však na zřeteli, že potenciální nebezpečí psychedelik se dá poměrně jednoduše eliminovat, pokud je člověk obeznámen s rizikovými faktory a s tím, jak psychedelika fungují. Pokud jsou psychedelika užita v zodpovědném kontextu, případně se zkušeným průvodcem, jsou jejich rizika minimální.
VZDĚLÁVÁNÍ A OSVĚTA
Přirozeně nebudeme dělat táborák v bytě na koberci, podobně většině z nás nenapadne strkat drátky do elektrické zásuvky. Je to proto, že nám od malička nikdo nebrání v získávání znalostí, jak funguje oheň nebo elektrika. Ačkoliv oheň i elektrika jsou rizikové, nejsou společností démonizovány a od malička se učíme znalostem, jak tyto věci využívat a jejich rizika minimalizovat. Bohužel základní poznání a klíčové znalosti ohledně psychedelik lidem chybí a pak dochází k zcela zbytečným omylům ekvivalentním „strkání drátku do elektrické zásuvky“.
Popularita užívání psychedelik rapidně stoupá a bez znalostí samozřejmě stoupají i rizika. Psychedelika jsou velmi snadno dostupná. Dokonce české lesy a louky jsou bohaté na výskyt psilocybinových hub známých jako lysohlávky, přičemž mnohé české odrůdy lysohlávek se řadí mezi ty nejsilnější na světě. Jejich psychedelické účinky jsou dokonce výraznější než u oblíbených mexických odrůd.
Skutečnost, že téma psychedelik je stále u velké části společnosti tabuizováno, bohužel tato rizika zvyšuje. Tabuizace, stigmatizace a represe brání otevřené diskusi o jejich potenciálních přínosech a nebezpečích.
BAD TRIP
Řada lidí má strach z takzvaného „bad tripu“ nebo náročné zkušenosti. Náročná zkušenost s psychedeliky může vést k hlubokým osobním změnám a může také pomoci jednotlivci lépe porozumět sobě i světu, pokud je dobře integrována. Bohužel v současném společenském klimatu je velmi těžké takovou zkušenost integrovat. Vyprávění o tom, jak jste vypili 6 piv nikoho nepohorší, ale pokud budete chtít ve svém okolí vyprávět o své zkušenosti s psychedelickou látkou, nevyhnete se zřejmě stigmatizaci společnosti. Lidé, kteří prošli náročnou nebo extrémně nepříjemnou zkušeností, nemají mnohdy s kým svou zkušenost sdílet, mají strach o tom mluvit a bojí se, že jejich zkušenosti budou patologizovány a nepochopeny. To vede k tomu, že lidé své pocity a myšlenky raději potlačují, místo aby je aktivně zpracovávali. Přitom právě proces integrace, který zahrnuje ukotvení prožitku do běžného života, je klíčový.
S respektem k moderní medicíně je dobré podotknout, že zdravotníci ani psychologové často nemají jasnou představu o tom, jak těmto lidem účinně pomoci nebo jak poskytnout první pomoc lidem s náročnými prožitky. Ve svých postupech mnohdy situaci zhoršují, než zlepšují. O to víc je to frustrující, když víme, že prevence i efektivní pomoc bývá často překvapivě jednoduchá.
ÚČINEK PSYCHEDELIK
Co znamená psychedelický? Toto slovo vytvořil psychiatr Humphry Osmond, který přemýšlel, jak tyto látky nebo stavy nazývat. Po různých návrzích nakonec přišel s novotvarem psychedelic spojením dvou řeckých slov psyche a delos. Významem slova psychedelický je „vyjevení duše“. Dalo by se říct, že psychedelika člověka spojují se sebou, se svými hluboce skrytými vnitřními obsahy.
Subjektivní prožitky vyvolané psychedeliky jsou jen velmi obtížně popsatelné. Tyto prožitky se často vymykají běžnému chápání a formulovat je do slov zvládne možná jen skutečně zručný básník. Tyto prožitky lze určitě lépe vyjádřit prostřednictvím umělecké formy než filozofickým nebo akademickým jazykem. Každou snahu popsat tyto prožitky je potřeba chápat spíše jako metaforu. A to nemluvě o tom, že v těchto prožitcích může člověk někdy vstoupit do oblastí, které jdou do skutečné hloubky a podstaty vlastního bytí. Při popisech takových zkušeností se mnohdy nevyhneme výrazům připomínajícím vágní esoterická klišé. Nicméně, pokusím se o nějaké přiblížení pomocí technického a filozofického jazyka.
Psychedelika mění naše vnímání reality velmi pozoruhodným způsobem. Je potřeba zdůraznit, že efekt psychedelik je zcela opačný efektu omamných látek – neotupují náš nervový systém, naopak zvyšují citlivost na vjemy. Ačkoli mnoho lidí může během zážitku zažít dezorientaci, ve skutečnosti se dá říci, že nás psychedelika dělají nadměrně střízlivými. To je možná odvážné tvrzení, zvláště s přihlédnutím ke skutečnosti, že řada zážitků je spojena s jistou desorientací.
Dezorientace vyvolaná psychedeliky však není spojena s otupěním. Psychedelické látky mění náš pohled na realitu tím, že rozšiřují náš úhel pohledu a odstraňují bariéry a filtry, skrze které vnímáme a interpretujeme realitu. Představte si to třeba takhle: Celý život žijete v malém domě v nějaké uzavřené komunitě, nikdy jste nebyli venku a všechno, co znáte, je omezeno prostředím ve kterém žijete. Nemáte žádné informace o světě venku. A teď si představte, že najdete cestu ven a najednou se ocitnete venku a jste konfrontováni s novým světem, který může být v mnohém zcela v rozporu s poznáním o realitě, které jste získal v omezeném prostředí toho domu a komunity. Zřejmě by vás venku čekal šok a nějakou dobu by vám trvalo, než byste se v nové verzi reality zorientovali a adaptovali se na ni. Když mluvíme o dezorientaci vyvolané psychedeliky, je důležité pochopit, že nejde o žádné otupění nebo snížení vědomí. Často se můžete setkat s přesvědčením, že realita zprostředkovaná psychedeliky je reálnější než naše běžná realita.
CO JE REALITA?
Mnoho z nás má silné přesvědčení o tom, že jsme schopni popsat naši realitu. Jinými slovy to, co vidíme, slyšíme a vnímáme, cítíme je přesně tou realitou, jakou je. Ve skutečnosti je to pouze naše osobní projekce reality, vytvářená do určité míry naším mozkem. To, co považujeme za realitu, jsou jen informace o realitě, které získáváme prostřednictvím našeho smyslového vnímání. Nutno si k tomu uvědomit, že ty informace, které k nám z reality přicházejí navíc procházejí skrze různé filtry, které nám obraz reality třídí, zkreslují a modulují.
Podívejme se na obrazový model světa. To, co vidíme jako obrazy, jsou ve skutečnosti vlnové délky, které nám mozek zpracovává a z nějakého důvodu nám vytváří náš vizuální model reality, tak jak ho vidíme. To, co vnímáme zrakem je obrazová interpretace pouze určité části skutečnosti, neboť mozek skrze zrak zaznamenává jen úzké spektrum těchto vlnových délek. Světlo například nezná barvy. Barva vzniká až v našem mozku, když interpretuje vlnové délky.
Naše chápání a vnímání světa je do velké míry zkreslováno kognitivními filtry, které jsme získali indoktrinací, výchovou, kulturními, ideologickými či náboženskými vzorci. A právě jedna z nejcennějších schopností psychedelik je, že dokážou narušit nebo vypnout tyto filtry, skrze které si interpretujeme realitu. S dobrou přípravou a vnitřní „výbavou“ lze v psychedelickém stavu dosáhnout přímého vnímání světa i sebe samých, kdy realitu zažíváme více takovou, jaká skutečně je, bez hodnocení, bez ideologických a jiných filtrů. K dosažení takového prožitku je samozřejmě důležitá připravenost, otevřenost a vnitřní zralost.
V těchto prožitcích tedy můžeme získat náhled na realitu z širší a hlubší perspektivy. To může být nesmírně užitečné. Může nám to dát nové perspektivy, jak se na svět dívat a jakým způsobem řešit náročné situace a přispět k osvojení nových a smysluplnějších způsobů uvažování.
Psychedelika vyvolávají prožitky, které jsou spojené s hypersensitivitou, zesílenými emocemi a vnímáním. Pomáhají člověku nahlédnout hlouběji do svých emočních světů, ale také do podstaty existence a hlouběji či autentičtěji prožít sebe sama. Takový prožitek může zahrnovat pochopení nesmírně komplexních a často skrytých souvislostí toho, jak funguje náš vnitřní i vnější svět.
Problém je, že účinek vždy vyprchá a člověk se vrací zpět do svého „normálního vnímání“. Opět nahlíží na svět svým běžným způsobem. Psychedelika nenarušují paměťová centra a velkou část prožitku si člověk pamatuje. Zda jsme ochotni tuto zkušenost využít a použít ji k vnitřní změně, anebo se vrátíme do svých zajetých kolejí a zapomeneme ji, záleží jen na nás. Psychedelika tu změnu za člověka neudělají. Pokud k žádoucí změně ani po silných prožitcích nedochází, může to být způsobeno konfliktem mezi naším běžným žitím a poznáním, které jsme získali během prožitku a které odmítáme řešit.
RESET NAŠICH VZORCŮ
V běžné realitě často nedokážeme rozeznat, které naše postoje, myšlenky jsou vnuknuté a které si tvoříme racionální cestou nebo na základě zkušeností. Schémata složená z našich kulturních vzorců, traumat, naučených způsobů uvažování a chování píšou scénáře našich postojů.
Můžeme si myslet, jak moc jsme racionální, jak moc máme kontrolu nad svým myšlením, jak moc chápeme svět a jevy kolem sebe nestranně, neutrálně a objektivně; můžeme si myslet, jak moc jsme imunní vůči ideologiím, indoktrinacím, ale tyto látky nám mohou ukázat, jak moc může být tato představa falešná. V psychedelickém sezení, je-li vedeno správně a jsme-li dostatečně vnitřně připraveni, se veškeré obrané funkce a filtry, vypínají.
Psychedelika dočasně snižují aktivitu části mozku, které se říká „síť výchozího režimu“ (Default Mode Network – DMN). Tato část mozku zřejmě utváří naši identitu a zároveň je jakýmsi cenzorem informací. Doslova filtruje příchozí informace a podílí se na našem uvažování v rámci minulosti či budoucnosti. Je obranným mechanismem pomáhající k přežití a ukotvení v realitě. Avšak jeho přílišná aktivita může být nežádoucí a může náš mozek dělat příliš rigidním a neschopným se učit nové věci.
Rostoucí aktivita DMN je jednou z příčin, proč se starší lidé pomalu učí a hůře přijímají nové postoje. DMN je obecně méně aktivní a postupně se zvyšuje s věkem. Což je jedním z důvodů, proč se děti lépe a rychleji učí nové věci a mohou snadněji přepínat mezi různými způsoby uvažování.
Silná aktivita DMN je také spojena s duševními problémy. Psychedelika tedy výrazně snižují aktivitu této části mozku, díky čemuž do vědomí proudí více informací z reality, které nejsou cenzurované. Mozek získává svobodu a vytváří si nová spojení mezi různými oblastmi. Dochází k oslabení hranic našeho já. Člověk může zažívat intenzivnější přítomný okamžik a „užívat si“ skutečnější verze reality.
PROPOJOVÁNÍ
DMN si můžeme představit jako vrátného nebo kontrolora. Když je jeho moc, autorita příliš silná, vytváří „totalitární“ cenzuru. Pokud jeho „autoritu“ snížíme, mozek se stává svobodnějším a dochází k robustnímu zvyšování konektivity v mozku. Neurony v mozku se začnou vzájemně propojovat a spolu komunikovat.
Když mluvíme o spojení a propojení, to jsou často slova sloužící jako synonyma těchto mimořádných prožitků.
V naší běžné realitě jsme obklopeni mnoha věcmi, situacemi, které vnímáme jako oddělené entity, objekty, procesy. Vnímáme strom, auto, dům, člověka, zvíře, telefon, židli, oblohu apod. Uvnitř nás se objevují myšlenky, emoce, prožitky. Vzpomínáme na minulost, plánujeme budoucí dovolenou, myslíme na práci, a uvnitř nás probíhají oddělené myšlenkové proudy, jejichž vzájemný kontext nevnímáme či ho vnímáme jen na velmi slabé úrovni. V okamžiku, kdy začíná psychedelická substance účinkovat, se tento způsob vnímání zásadně mění, a to tím způsobem, že se nám začnou vzájemně, velmi intenzivně propojovat veškeré vjemy, objekty, myšlenky.
Mohou mizet hranice mezi vším, ba dokonce i mezi přítomností, minulostí a budoucností. Strom, auto, dům, já, ty, oni… to vše už nejsou od sebe radikálně oddělené entity a objekty. Začínáme mezi tím vším vnímat něco jako vazby. Náhle chápeme a doslova vidíme souvislosti tam, kde jsme předtím žádné souvislosti neviděli, ba ani nehledali. Míra tohoto propojení samozřejmě závisí nejen na množství užité aktivní látky, ale také na naší vnitřní zralosti, odevzdanosti a otevřenosti.
Při požití slabé dávky můžeme vnímat lehké propojení mezi myšlenkami, potažmo věcmi, které nás obklopují. To nám může pomoci lépe vidět a analyzovat souvislosti v našem životě. Při velmi silném psychedelickém zážitku se taková propojenost dostává až takřka na extrémní úroveň, kdy můžeme prožívat jednotu s veškerým děním kolem sebe. Naše vnímání odděleného nebo izolovaného ega se zásadně proměňuje a rozpadá. Tuto jednotu si však nepředstavujte jako vynulování rozmanitosti. Jakýkoliv popis bude vždy nedostatečný a omezený.
Pointou je, že v momentě, kdy se nám objekty a subjekty spojují v jakousi propojenou soustavu, začnou dávat zcela jiný smysl. Začínáme svět vnímat celistvě a dostáváme nové informace o všem, co nás obklopuje a ovlivňuje. Máme schopnost vnímat věci v souvislostech a chápat kauzální jevy do značné hloubky. Ale lze se dostat ještě dál, kdy už čas přestává fungovat tím způsobem, jak jsme zvyklí. To vše může probíhat velmi prožitkově, nikoliv pouze v nějaké filozofické rovině. Do toho všeho jsou často zapojeny všechny naše smyslové, emocionální a intelektuální procesy. Propojenost se týká každé oblasti našeho vnímání. Zvuky se nám vizualizují, zvukové vibrace vytváří barvy a obrazy.
KONEČNÉ POCHOPENÍ
Někdy mohou přijít momenty, kdy začnete rozumět hlubokým pravdám. Svět začnete chápat sice jako nesmírně spletitou síť, avšak ovládanou jedním velmi jednoduchým vzorcem, který jste schopni rozkódovat lépe než Aristoteles. Komplikované filozofie vám přijdou trapně primitivní a člověk má pocit, že drží v ruce „Svatý grál“ poznání, které však není teoretické, nýbrž prožité. Takový prožitek může být velkým darem, ale stejně tak i pastí. O tom ale později.
Vynořují se vám dotazy a odpovědi. Zjišťujete, že otázky, které jste řešili, mají spojitost s něčím, co vás předtím vůbec nenapadlo. Věci, které jste vnímali jako nesouvislé útržky, se vám spojují jako puzzle v jeden obraz. Rozumíte lépe svým myšlenkovým pochodům a situacím, kterým v životě čelíme. Váš život vystupuje do vícerozměrné podoby, prohlížíte si ho z mnoha různých úhlů.
Pro mnoho lidí to může být obrovská psychická úleva, pro někoho zas nečekané šokující zjištění, které anticipuje velké osobnostní změny, jež po návratu do běžného vědomí vyžadují vnitřní sílu a často i vedení.
Při troše štěstí dokážou tyto látky někdy zprostředkovat velmi intenzivní prožitky doslova spirituálního charakteru. Tyto prožitky jsou často spojené s transcendencí vlastního já a rozpadem našich klamných identifikací (rozpuštění ega). Tyto prožitky často provází nevyslovitelná a nepopsatelná zkušenost transcendence, spojená s tím, co lidé nazývají božskou láskou. Je to dotek té nejzazší oblasti reality. Tyto prožitky se většinou označují jako nepopsatelné a nevyjádřitelné. Umělecké formy, ať už hudba, tanec, poezie, výtvarnictví, se zdají být vhodnějšími nástroji k vyjádření těchto zcela mimořádných stavů.
NÁVRAT
Tyto prožitky mohou nepochybně člověku poskytnout důležité a drahocenné poznání o povaze vědomí a reality. Avšak bez určitých znalostí, osobní zralosti a pokory tyto zkušenosti zůstanou jen chaotickou směsicí vjemů a pocitů bez hlubšího významu. Spirituální prožitky bez pevného teoretického, epistemologického a filozofického základu snadno sklouznou k chybným interpretacím a mohou vést k povrchní a instantní spiritualitě, čehož jsme často svědky v psychedelické subkultuře.
Je také podstatné si uvědomit, že bez ohledu na intenzitu či zdánlivou duchovní hloubku našeho prožitku vždy existuje „síla“, která nás vrátí zpět do běžného uvažování. I po těch nejhlubších a nejneuvěřitelnějších zkušenostech jsme stále lidé náchylní k omylům a chybným interpretacím toho, co jsme prožili. Existují však pomůcky a nástroje, které mohou posloužit k minimalizaci těchto chyb a k smysluplnému uchopení těchto prožitků.
Psychedelika jsou stále jen nástroj. K tomu, aby jejich účinky byly skutečně přínosné, je nezbytné se naučit s tímto nástrojem a s prožitky zacházet s respektem a porozuměním. Věřím, že psychedelické látky představují jeden z nejpozoruhodnějších fenoménů lidské civilizace, a to v různých rovinách – vědecké, psychologické, filozofické, umělecké a spirituální. Mohou se stát mimořádně cenným nástrojem pro lepší porozumění mnoha aspektům naší reality, lidského vědomí a lidského potenciálu. Odmítnutí psychedelik je iracionální krok zpátky, je to jako odmítnutí těch nejzásadnějších objevů naší civilizace.
Komplexněji toto téma rozebírám v mé nově vznikající knize Psychedelická integrace.
◦○◦━◦○◦━◦○◦━◦○◦
Pokud si myslíte, že moje práce stojí za to, uvítám jakoukoli formu podpory. Vaše drobné příspěvky mi lépe pomůžou udržet moji práci aktivní a rozvíjet ji dál. Kliknutím na logo PayPalu níže nebo na číslo účtu 2025042011/3030 můžete přispět částkou, kterou považujete za vhodnou.
Díky a s láskou
Jirka
