Psycholog, autor a expert na vzdělání Peter Grey napsal: „Matka příroda navrhla děti, aby si hrály, objevovaly a stýkaly se s ostatními dětmi (staršími i mladšími) bez zásahu dospělých, neboť to je způsob, jakým si rozvíjejí dovednosti, sebedůvěru a postoje, které jsou nezbytné pro duševní zdraví a celkovou pohodu.“
Možná jste se setkali s názorem, že školy nesou velký podíl na rozvoji psychických potíží u dětí. Jedním z argumentů, který se uvádí, je, že vzdělávací systém zcela ignoruje přirozené psychologické procesy a evoluční vývoj člověka. Osobně se k tomuto postoji plně přikláním. Ve svém textu se pokusím vysvětlit proč. A proč je toto téma velmi relevantní a vlastně klíčové k hlubšímu pochopení vztahu mezi školním prostředím a přirozeným vývojem a potřebami dětského mozku a osobnosti.
EVOLUČNÍ KONFLIKT
Dnes už víme, že duševní strádání člověka nějak souvisí s jeho dětstvím. Vztah s rodiči a prostředí v našem dětství významně formuje náš psychologický stav v dospělosti. Bylo by tedy nefér a nelogické ignorovat vliv školního prostředí, kde většina dětí tráví podstatnou část svého života.
Pro dítě je to nepřehledná situace. Dítě nasává a přijímá vše, co k němu přichází z okolí. Dítě se narodí do světa a stává se bez svého svolení součástí výchovně-vzdělávacího experimentu. Je tlačen k tomu přizpůsobit se očekáváním svého okolí. Jelikož dítě prioritně touží po přijetí, které je klíčové pro jeho pocit bezpečí, zvolí často strategii podřízení se a následuje to, co se po něm očekává.
Lidský druh kráčí po této planetě již úctyhodných 300 tisíc let (možná i více). Za tu dobu prošel pozoruhodným vývojem – příroda ho postupně vybavovala různými schopnostmi a on se díky nim dokázal přizpůsobit nejrůznějším podmínkám.
Podívejme se, jak člověk po celá staletí fungoval. Ale prosím, nechápejte mě špatně, nechci být nařčen z naivních idealizací a sentimentů, že za starých časů bylo všechno lepší a tráva zelenější. Nemyslím si to. Nicméně podívejme se na lidské dějiny z evoluční perspektivy. Věřím, že nás to může přimět k hlubšímu zamyšlení nad tím, zda vzdělávací systém, který jsme vytvořili, není již příliš v rozporu s nastavením, které nám příroda dala.
Po většinu doby, co jsme na této planetě, žily děti v jistém souladu s přirozeným rytmem života. Vyrůstaly v širších komunitách, kde měly příležitost učit se od starších dětí. Každé ráno se probudily do nového dne plného objevů a her. Učily se od světa kolem sebe, navazovaly vztahy s dospělými i dětmi různého věku. Když přišla potřeba, odběhly si ulevit; když je přepadl hlad, najedli se. Běhaly, chodily, mluvily podle libosti. Z perspektivy evoluce člověka se však prakticky přes noc všechno změnilo.
Dítě je dnes v brzkém věku umístěno do instituce, kde je formováno podle rigidních představ a očekávání často zcela cizích autorit. Dítě, které přirozeně miluje pohyb a nepostradatelně ho potřebuje, se náhle ocitá zavřené v místnosti, kde jsou téměř všechny aktivity řízené dospělými. To vše od pondělka do pátku, po dobu mnoha let.
Dítě je uzavřeno zcela v nepřirozeném prostředí, kde se bez svolení dospělého nemůže vyčůrat, napít, najíst; nemůže bez svolení dokonce ani chodit, běhat a už vůbec ne mluvit. Můžeme si představit, jak obtížné je pro dítě si uchovat v takovém prostředí své autentické já. Jak obtížné musí být pro dítě rozvíjet svůj vlastní unikátní potenciál. Není divu, že tolik jedinců vychází ze vzdělávacího ústavu nejistých v tom, kým vlastně jsou. A to platí i pro jedince s úspěšnou kariérou.
POSLUŠNOST NADE VŠE
Mnoho lidí, zvláště ti se syndromem poslušného dítěte, provází určitá beznaděj a ztráta porozumění své roli v naší existenční hře. Poslušné dítě totiž často nezlobí proto, že se tak rozhodlo, ale proto, že hledá způsob, jak si zasloužit lásku rodičů a dospělých, a to bohužel často na úkor toho, že popře své potřeby, své autentické, unikátní já.
Je zde další věc, o které se málo mluví ve vztahu ke školství. Mnoho dětí je odděleno od svých sourozenců. Ve vzdělávacím systému jsou děti seřazeny do skupin podle věkových kategorií. Starší a mladší sourozenci jsou takto izolováni a rozmístěni v různých skupinách. Můžeme zcela objektivně prohlásit, že tento přístup je nejen naprosto v rozporu s přírodou, ale i s naší běžnou každodenní realitou.
Je důležité si připomínat, že vzdělávací systém je poměrně moderní experiment. Bohužel se experimentuje na tom nekřehčím a nejcitlivějším – dětech. Celý ten nápad zavřít dítě každý den do místnosti a řídit mu z pozice moci a převahy jeho život je nejen eticky problematický, ale v kontextu evoluce představuje radikální zásah do přirozeného lidského nastavení.
Plně rozumím roli vzdělávacího systému a chápu také, že je mnohými tvořen a budován s těmi nejlepšími úmysly. Problém vidím v tom, že z nějakého důvodu jsme vytvořili model, který předpokládá, že svoboda, hra, volnost se nějak vylučují se vzděláváním.
Měli bychom si položit otázky: Co když je základní paradigma vzdělávacího systému prostě chybné? Co když jakákoliv snaha o reformu stávajícího systému školství je jen lepení prasklinek na zdi domu, který má ztrouchnivělé základy?
Je podle mě důležité chápat, že vzdělávací systém je designován tak, aby sice podporoval určité normy a struktury a předával dětem nějaké vědomosti, ale zároveň je to systém, který omezuje přirozený rozvoj dětí, jejich svobody, práva a potenciály.
Děti jsou vychovávány k tomu, aby se přizpůsobily očekávání a systému, který hodnotí jejich schopnosti podle měřitelných kritérií a výkonů. Klíčový problém vidím také v tom, že jakýkoliv pokus dítěte zpochybnit či jakkoliv odmítnout tyto praktiky vede k stigmatizaci dítěte a k celé řadě negativních reakcí – nepřijetí, výhrůžkám. Dítě dostává signál, že jeho vlastní potřeba není důležitá. Učí se, že je výhodou být přizpůsoben nebo být naopak v mocenské pozici.
V izolovaných třídách, kde jsou děti seřazeny podle věkových skupin; kde se učí všichni naráz unisono stejné věci, chybí příležitost pro spontánní a sebeřízené učení, které je zcela zásadní k poznávání sebe sama.
ALTERNATIVNÍ ŠKOLY
Po celém světě i v naší zemi vzniká mnoho alternativních škol. Ale i takzvané alternativní školy následují mnohdy stejnou chybu. Alternativy, které nabízí, jsou mnohdy jen kosmetickými úpravami téhož, co vidíme ve státním školství. Některé soukromé školy jsou zaměřeny dokonce více na výkonové výsledky než školy státní, aby ukázaly, že jsou lepší. Některé komunitní školy zas zapojují jisté praktiky, které připomínají sektářské společenství a indoktrinují děti do nějakého ideologického rámce. Nechci kategoricky všechny takové školy házet do jednoho pytle. Některé soukromé školy jdou nesporně dobrou cestou.
Některé školy se chlubí, že dětem umožňují více svobodného pohybu. Musíme si ale uvědomit zásadní skutečnost: svobodný prostor pro hru a objevování není výsada, kterou dětem udělujeme jako odměnu nebo časově omezenou aktivitu. Je to jejich přirozená potřeba a jedno z nejzákladnějších práv, se kterým přicházejí na svět.
Pokud chceme skutečně podporovat přirozený růst dětí, měli bychom se zaměřit na to, jak vytvořit školní systémy, které respektují dítě jako plnohodnotnou svobodnou bytost. Měli bychom se vzdát té představy, že musíme děti neustále kontrolovat a řídit každý aspekt jejich učení a vývoje. Je potřeba se zbavit obsese své děti neustále formovat podle pevných pravidel a struktur. V tomto směru by bylo užitečné vrátit se k přirozenější formě učení, které je sebeřízené, dobrovolné a které zahrnuje hru, objevování a vzájemné sdílení mezi dětmi všech věkových kategorií.
Jako pozitivní zakončení bych rád podotkl, že vzniká stále více a více škol, které tento princip svobodného a nenásilného učení pochopily a aplikují jej a fungují. Nejedná se tedy o abstraktní ideu. Je také optimistické, že zájem o tento typ školství neustále roste. Věřím, že v budoucnu se na současný vzdělávací systém bude nahlížet podobně jako dnes nahlížíme na nějaké neobvyklé diskriminační praktiky historie.
◦○◦━◦○◦━◦○◦━◦○◦
Pokud si myslíte, že moje práce stojí za to, uvítám jakoukoli formu podpory. Vaše drobné příspěvky mi lépe pomůžou udržet moji práci aktivní a rozvíjet ji dál. Kliknutím na logo PayPalu níže nebo na číslo účtu 3237673012/3030 můžete přispět částkou, kterou považujete za vhodnou.
Díky a s láskou
Jirka
