Ego je pocit sebe sama. Ego je latinský výraz pro „já“. Ego je naše základní identita. Když říkáme „já jsem“, je to ego. Ego je základem naší existence. Řekneme-li, že je třeba se ega zbavit, nedává to smysl, protože bez ega není možné nic dělat a ničeho se zbavovat.
Pokud mluvíme o egu, jako o něčem pejorativním, myslíme tím nafouknutou identitu, potřebu moci, nadřazenosti, pocit, že se vše točí kolem nás a vše se musí přizpůsobovat nám. Samotné ego ale není příčinou zla. Tou příčinou je vždy chyba v myšlení, chování a vnímání.
Někteří hovoří o duchovní zkušenosti rozpuštění ega. Tato zkušenost je těžko přenositelná o to víc náchylná k chybám v okamžiku, kdy se ji snažíme interpretovat do slov. Tato zkušenost neznamená rozpuštění skutečného já, neboť pozorovatel je stále přítomen. Znamená spíše dočasné rozpuštění identit a obalů, kostýmů a hereckých rolí, které nejsou námi, ale se kterými se v životě ztotožňujeme. Jde o pocit nahého, esenciálního já, které lze vnímat individuálně, ale zároveň jako nedílnou součást všeho – jednota v rozmanitosti. Prožitek rozpuštění ega může člověku pomoct prohloubit poznání o tom, co je v té nejzákladnější formě.
Někteří lidé se zúčastňují různých meditačních kurzů, psychedelických rituálů, obřadů, kde si přejí instantně vyvolat hlubší prožitky sebe sama. Problémem je, že bez náležité přípravy a důkladného pochopení těchto prožitků a jejich ukotvení v racionálním rámci a praktickém životě dochází k jejich nesprávné interpretaci a mohou mít v důsledku i poškozující účinek.
JÓGA A PRÁCE S VĚDOMOSTMI
Jóga (nezaměňovat se cvičením jógy) pracuje se stavy prožívání sebe sama a rozpouštěním falešných identit již tisíce let. K tomuto prožitku však vede jedince systematicky, přičemž prvním krokem je, že se adept naučí pracovat s poznáním. V józe se tomu říká pramány. Pramány jsou studiem, při němž se začátečník učí, co je to vědění a jak k němu dospíváme; jak víme, že něco víme. Jóga popisuje několik nástrojů a prostředků poznání. V jejich hierarchii staví nejvýše pratjakšu, která zahrnuje empirii, zkušenost a vnímání. Na druhé místo klade anumanu, což jsou nástroje rozumu, logiky, vyvozování, a na třetí šabdhu, důkaz autority, učitele. Každý z těchto prostředků je omezený a omylný a proto je nezbytné je používat koordinovaně.
Klasická jóga nezahrnuje do svého učení žádné božstvo, teologii ani kult či uctívání. Klasická jóga také nepracuje s čakrami nebo neviditelnými energiemi.* Tento systém učení vybízí k odmítnutí všech předpokladů, které jsou zbytečné, navíc nebo v rozporu s naším vnímáním a rozumem. Tímto způsobem se naší mysli nesmírně uleví a může se lépe soustředit na to, co je pro nás praktické a důležité.
Pokud se člověk vrhne do meditační praxe nebo do prožitků rozšířeného vědomí bez základního pochopení toho, jak fungují prostředky poznání, bude jeho interpretace těchto prožitků náchylnější k omylům. Také hrozí, že spojení těchto zkušeností s praktickým životem bude obtížnější či kladný účinek prožitku rychle vyprchá.
Nedbalá příprava a nedostatečné znalosti vedou k tomu, co často vidíme v psychedelických a esoterických subkulturách, kde má mnoho lidí silný sklon věřit různým pochybným duchovním naukám a teoriím. Mnohá taková učení často tvrdí, že ego je zlo, mysl je příčinou našeho utrpení, a rozumu nelze věřit. To nás může postupně zbavit důvěry v sebe sama a vést k závislosti na duchovní autoritě nebo společenství.
Mysl a rozum jsou bezpochyby omezené nástroje, ale nejsou ve své podstatě špatné. Stejně jako mé jízdní kolo má své omezené možnosti, neznamená to ale, že bych ho kvůli tomu měl zavrhovat. Své kolo budu používat k tomu, k čemu se hodí, a to nejlepším způsobem, jaký umím. Totéž platí pro mysl a další nástroje, které mám k dispozici.
Jóga neučí odmítání, ale soulad. Žádný z prostředků poznání, který máme k dispozici (empirie, rozumové nástroje) nejsou neomylné. Je však potřeba se s nimi učit zacházet a vytvořit mezi nimi soulad.
V první kapitole nejstarší knihy o józe (Jóga sútra) je psáno:
„šabdagnánupáti vastushúnjo vikalpaha“
Získávání znalostí prostřednictvím písemných důkazů nebo výroků (šabda) je klamné, pokud neexistuje objektivní potvrzení.
Jóga zmiňuje víru, odhodlání, vitalitu, energii, všímavost jako důležité aspekty na naší cestě, ale ne jako prostředky k získávání vědomostí.
Systém jógy se rozvětvil do mnoha škol a dílčích škol a za tisíce let od svého vzniku se jeho výuka výrazně změnila. Z jógy můžeme čerpat znalosti a inspiraci, ale musíme si také uvědomit, že jóga není svaté, neměnné nebo neomylné učení.
Jsem přesvědčen, že učení, která nás nabádají k popírání nebo zavrhování mysli, ega, rozumu, jsou v zásadě škodlivá. Osobně považuji za rozumnější pochopit, co tyto aspekty naší osobnosti a života znamenají, jaké jsou jejich hranice a jakému účelu mohou sloužit.
Doufám, že vám článek bude nápomocný 😊
Jirka
❋❊❊❊❊❋
* V klasickém textu Jóga sútra je ve dvou aforismech, jdoucích po sobě, zmíněno slovo Išvara, které se někdy překládá jako Bůh. Překlad aforismů je následující:
K realizaci může dojít také tehdy, když se člověk odevzdá ideálu Išvary.
Další aforismus definuje pojem Išvara:
Íšvara je odlišná, neporušitelná forma čistého vědomí, neovlivněná utrpení, postrádající jakoukoli zásobu latentních dojmů. Díky své nezávislosti je toto vědomí semenem všeho poznání.
Jedna z kontroverzních pasáží v Jóga sútře jsou zmínky o siddhi, což jsou mystické nebo nadpřirozené schopnosti. Jóga sútra se krátce zmiňuje o jejich existenci a uvažuje o nich jako o potencionálních překážkách na cestě jógy.