Indická filozofie a náboženství vychází zčásti z učení Véd, jejichž vznik se datuje asi čtyři tisíce let zpět do historie. Védy jsou hymny, které byly recitovány kněžími, učenci a byly předávány původně pouze orální tradicí. Písemná fixace Véd probíhala až mnohem později v historii. Paralelně s Védy existovala v Indii celá řada kmenových animistických a totemistických náboženství, uctívající lidové hrdiny a božstva, a také zde byla vlivná šramanská tradice, kterou tvořili potulní mniši a filozofové. To vše se v průběhu staletí ovlivňovalo, slučovalo, čímž vznikly velmi rozmanité filozoficko-náboženské systémy, které dnes zastřešujeme pojmem hinduismus.
Pro mnohé může být překvapením, že u zrodu většiny hlavních systémů hinduistické filozofie hrály silnou roli ateistické myšlenky. Prvek víry či uctívání Boha v raných hinduistických systémech nebyl zahrnut a týkal se spíše lidových tradic. Je překvapivé, že i v samotných Védách najdeme jistý agnostický tón, a to přímo v kapitole, která se věnuje stvoření světa (Mandala 10/129):
„Odkud toto rozmanité stvoření vzniklo?
Vždyť i bohové sami až později přišli.
Kdo ví, jak vše vzniklo?
Ať už samo nebo stvořením,
pouze ten Nejvyšší to ví.
Nebo možná ani On to neví.“
VÉDSKÉ UČENÍ A ATEISMUS
Jedním z prvních systémů navazující na Védy byla mímámsa, která se zabývala výkladem védských textů, jazyka a rituálů. Mímámsa sice uznávala autoritu Véd, ale zastávala názor, že bohové, příběhy a všechny postavy zmíněné ve Védách jsou fiktivní a je třeba k nim přistupovat metaforicky a alegoricky. Některé texty mímámsy jsou také známé pro své argumenty vyvracející existenci Boha.
Sánkhja byla dalším důležitým starověkým učením, které nesmírně ovlivnilo takřka všechny filozofické i náboženské tradice Indie. Jedním z hlavních sestavovatelů sankhji byl filosof Íšvarakrišna. Ten ve svých textech použil mnoho rafinovaných argumentů k vyvrácení Boha. Další autor Sankhji, Kapila, se sice nezabýval důkazy proti existenci Boha, ale tvrdil, že víra v Boha je pro pochopení učení sánkhji irelevantní. Prakriti neboli substance hmoty je v neustálém pohybu a cyklické vznikání a zanikání vesmíru jsou jen proměny prakriti. Vědomí i hmota jsou podle sánkhji věčné a z toho důvodu není třeba postulovat Boha stvořitele.
BRAHMAN
Hinduistický „ateismus“ nebyl tak zcela anti-spirituální, spíše se postavil proti teistickému výkladu světa, v jehož středu byla božská bytost stvořitele. Pozdější nauky, například védánta, byly k teismu více vstřícné, nicméně Konečnou realitou nebyl podle vedántistů Bůh (Íšvara), nýbrž Brahman.
Někteří považují Bůh a Brahman za synonyma, jsou zde však zřejmé rozdíly. Bůh v náboženství je stvořitel, vládce a někdo ke komu se vztahujeme, modlíme, prosíme. Brahman se nedá definovat v těchto náboženských kategoriích.
Jak jej tedy definovat? Brahman je až směšně jednoduchý koncept, tak jednoduchý, že nám to brání k jeho plnému pochopení. Tato nevyslovitelná a nepochopitelná povaha Brahmanu byla zdrojem frustrace mnoha filozofů a teologů, kteří se nekonečně dohadovali o tom, co Brahman je či není.
Osobně si myslím, že není nutné dávat přesné definice Brahmanu, ale spíše se pokoušet Brahman pochopit intuitivní cestou s uvědoměním, že se nachází za hranicemi slov. Ač se to může zdát jako vágní fráze, poznání Brahmanu je uložené uvnitř každého z nás. Toto poznání je ale nyní skryté, zahalené nánosem „prachu“ nevědomosti. Každé slovo vyjadřující Brahman je nutno chápat jako metaforu, jejíž účelem je pomoci si rozpomenout na to, co je schované pod všemi těmi vrstvami v naší mysli. K Brahmanu nás může vést prožitek, pocit nebo vědění, které však překračuje hranice jazyka.
TRIK MÁJI
To, co stojí v cestě naší schopnosti pochopit Brahman, jsou specifické překážky, které si můžeme představit jako nánosy nebo vrstvy v naší mysli. Vedántisté tyto vrstvy nazývali upadhi. Zdrojem těchto nánosů je avidjá, což můžeme přeložit jako kognitivní chyba, nevědomost, zapomnění. Tato chyba je také někdy nazývaná „májá“ neboli iluze. Iluze neboli májá však neznamená, že svět neexistuje. Májá spíše značí, že svět je jiný, než jak se nám jeví.
Naše chybné vnímání skutečnosti je zárodkem všech strastí a konfliktů. Podle indických mudrců je cílem lidského života odhalit tento klam a rozluštit hádanku naší existence.
BRAHMAN – OSOBNÍ ČI NEOSOBNÍ?
Otázka, zda je Brahman osobní či neosobní vyvolávala v Indii nekonečné diskuze a spory mezi filozofy a teology po celá staletí. S tímto problémem také souvisela otázka teorie vztahu. V náboženství je to osobní vztah Boha a člověka. Jaký je ale vztah mezi námi a Brahmanem? Jaký je vztah mezi světem a Brahmanem?
Náboženské tradice se snažily ztotožnit Brahman se svým Bohem, kterého oddaně uctívali a nedokázaly se smířit s myšlenkou, že by Brahman mohl být jen nějakou neosobní entitou, snad dokonce důležitější než jejich božský hrdina. Pojetí neosobního Brahmanu proto napadali velmi ostrou kritikou. Jejich averze k nenáboženskému pojetí Brahmanu však povstávala z chybného pochopení. Vycházeli z přesvědčení, že ti, kteří odmítají antropomorfní představu Brahmanu, věří, že Brahman je nějaké bezbarvé nekonečné průhledné želé, či božské světlo, nacházející se za vesmírným pláštěm. To byla ale spíše karikatura než skutečné pojetí nenáboženského Brahmanu.
Otázky ohledně vztahu se zdály ve světle logiky jako neřešitelný hlavolam. Odpovědi přinášely řadu dalších otázek a paradoxů. Jenže problémem nebyly odpovědi, ale spíše samotné otázky.
Zatímco stoupenci osobního pojetí Brahmanu systematicky zkoumali vzájemný vztah mezi světem, lidskou existencí a Brahmanem, unikala jim jednoduchá podstata, a tou byla, že Brahman nehledá se světem vztah.
Mezi člověkem a Brahmanem není vztah. Neboť Brahman je vztah samotný. Brahman je pojícím základem všeho. V tomto smyslu Brahman není neosobní fluidní entita nebo nekonečná záře, je to samotná struktura existence samotné. Vše je spojeno Brahmanem.
JEDNOTA – NEDUALITA
Podobné nepochopení a zdrojem názorových konfliktů byl koncept jednoty, znám také jako nedualita či monismus. Jednota neznamená číslovku jedna. Jednota, nedualita jsou opět jen metafory označující pochopení, které je mimo dosah pojmového světa. Jednota není nějaká lhostejná, neutrální hmota, ve které se vše jednoho dne rozmixuje a rozpustí v jednolitou a jednobarevnou kaši. Jednota není nějaký bod v prostoru. Brahman nepředstavuje vyloučení rozmanitosti. V Brahmanu nezanikají, ani se nerozpouštějí individuální části a atributy existence. Brahman je pouze tím, co vytváří jednotu v celé rozmanitosti naší existence. Dualita a nedualita spolu tedy nesoupeří, ale vzájemně se doplňují a zesilují.
BRAHMAN A MYSTICKÁ LÁSKA
Vedántisté a většina filozofů se zabývali akademickým zkoumáním Brahmanu a do svých výkladů nezahrnovali sentimenty a slova jako je láska. Koncept spirituální nebo mystické lásky se objevil až později, během prvních století n.l., v reakci na vzrůstající hnutí bhakti. Emoce a lásku zahrnuli do svých popisů Brahmanu mystičtí bardové skrze poezii a další umělecké formy. Ukázalo se, že umělecký projev sloužil k lepšímu vyjádření Brahmanu než slovní argumentace filozofů a náboženských kazatelů.
V náboženství je Bůh vnímán jako bytost, která by nás měla milovat a která je zdrojem samotné lásky. Jenže pro lásku platí to samé jako pro vztah. Brahman není chápán jako zdroj lásky, ale jako láska sama.
Je to láska, která je Brahmanem a která se objevuje v dynamice všech našich vztahů. Vztah mezi člověkem a Bohem popisovaný mystickými básníky je pouhou metaforou bezpodmínečné lásky. Mystická láska není něco, co je nutno budovat s nějakou neviditelnou bytostí na nebi, ale můžeme ji nacházet v těch nejprostších pozemských vztazích.
Nejde o to vidět Brahman jako předmět lásky nebo distributora lásky, ale jako lásku samotnou prostupující vším. Láska, takto vnímaná, je základní realita, která spojuje všechny věci.
Myslím, že je to krásná perspektiva, která je v souladu s mnoha duchovními tradicemi a mystickými školami. Velký súfijský básník Rúmí údajně prohlásil: „Láska je mostem mezi vámi a vším“, což je podobné tomuto pochopení Brahmanu. Tato mystická láska Brahmanu je imanentní síla, která se projevuje skrze všechny věci.
NÁBOŽENSKÁ A NENÁBOŽENSKÁ CESTA K BRAHMANU
Říkáme tomu Brahman, ale hádat se o to, jak tuto sílu nebo koncept nazveme, je dobrodružstvím, při němž uniká podstata věci. Ve skutečnosti nejde o to, jak tuto „sílu“, jež prostupuje celou existenci, nazveme, ale jak ji využíváme. K tomu nám slouží cesta, kterou můžeme nazvat seberealizací. Seberealizace je přirozený potenciál v každým z nás.
Náboženství však tuto tendenci seberealizaci často popírá a maří na každém kroku tím, že vyžaduje, abychom zůstali v určitém omezeném, úzkém a restriktivním prostoru, kde na každé „nevím“ existuje již dopředu daná odpověď, kterou nacházíme v „posvátných manuálech“. Náboženství je přesvědčeno, že balík znalostí a praxe, který vlastní, nám dává odpovědi na všechny naše velké otázky.
Náboženství nás také často drží ve strachu, že objevíme pravdu, která bude v rozporu s naším pevně daným teologickým rámcem. A tento strach nám bohužel brání prozkoumat něco víc než jen omezený prostor, do kterého nás náboženství staví. Je to jeden z důvodů, proč povzbuzuji zbavit se náboženství, neboť tak naše seberealizační tendence ožije, posílí se, zrychlí a dosáhne svého vrcholu. Náboženské komunity mohou být někdy prospěšné jedincům, kteří hledají přijetí a své místo ve světě, ale v širším kontextu může být náboženský přístup škodlivý a brzdící.
Domnívám se, že autoři a kompilátoři starých hinduistických systémů toto věděli. Uvědomovali si omezenost teologie a nespravedlivě jsou proto označovány za ateistické v pejorativním smyslu. Myslím, že si uvědomovali přesah v podobě hlubší roviny reality, ale nechtěli je spojovat s náboženskými představami konkrétního Boha a duchovních světů.
PŘED SLOVY ZA SLOVY NIKDO NESMÍ STÁT
Časté je tvrzení, že Brahman není možné vyjádřit slovy a je nedostižný racionálnímu myšlení. Brahman nelze chytit do pojmů a slov, ale zároveň to velmi snadno lze. Každé slovo vyjadřující krásu, lásku je naplněné esencí Brahmanu. Brahman nelze rozumem ani logikou pojmout, ale je-li naše mysl zaměstnána laskavostí k druhým, je každá myšlenka a idea plným vyjádřením Brahmanu. Říká se, že Brahman je nekonečný a neomezený, ale zároveň je možné jeho plnou přítomnost vnímat uvnitř i té nejmenší molekuly.
JE BRAHMAN VŠE?
V jistém smyslu možná, ale není. Brahman není všechno, protože pak by Brahman ztratil svůj význam a byl by jen synonymem pro všechno. Brahman je sjednocující síla, která je všudypřítomná, ale ztrácí se v závoji iluze. Tou hlavní překážkou realizace Brahmanu je vše, co vytváří rozpojení mezi věcmi. Překážkou k poznání Brahmanu je násilí, moc, kontrola a vše, co vytváří konflikt.
POSVÁTNOST
Brahman není předmět, který je posvátný, je to “ posvátno“ samotné. Brahman nelze zobrazit, ale lze jej vnímat jako vnitřní krásu jakéhokoli uměleckého projevu. Kdykoli je vytvořeno něco krásného, něco naplněného harmonií, laskavostí, je v tom možné spatřit Brahman v plnosti jeho projevu, osobně tančícího v té nejúžasnější podobě, přesahující jakoukoli naši představivost. Brahman nemá žádnou formu, ale jakákoliv forma, která v nás probouzí prožitky spojené s posvátnem, krásou a láskou, je projevem Brahmanu.
Děkuji za přečtení, sdílení i podporu mojí práce
Jirka
◦○◦━◦○◦━◦○◦━◦○◦
Pokud si myslíte, že moje práce stojí za to, uvítám jakoukoli formu podpory. Vaše drobné příspěvky mi lépe pomůžou udržet moji práci aktivní a rozvíjet ji dál. Kliknutím na logo PayPalu níže nebo na číslo účtu 2025042011/3030 můžete přispět částkou, kterou považujete za vhodnou.
Díky a s láskou
Jirka
