Vesmír předstírá, že je individualita? Tato slovní hříčka vychází z přesvědčení, že všichni a všechno jsme jedno vědomí. Tento koncept je často provázán představami jakéhosi prvotního vědomí, které se rozdělilo na mnoho kousků, kterým říkáme individuality a tyto individuality nyní hledají zas cestu zpátky, aby se mohly spojit s velkým kosmickým vědomím a splynout s ním. Jiné hypotézy tvrdí, že k žádnému oddělení nedošlo a náš pocit oddělení je pouhou iluzí.
Tato představa může být pro někoho frustrující pro jiného osvobozující. Navzdory subjektivním pocitům je ale na této představě něco v základu chybného. Nejenže vede k logickým paradoxům, ale může mít i poměrně negativní důsledky na život jedince, pokud vezme tuto představu vážně a integruje ji do svého života. Tento pohled nás učí popírat vlastní osobnost a unikátnost, která má být v základu iluzorní. Tyto radikální monistické pohledy mohou člověka odtrhnout od běžné smyslové a subjektivní zkušenosti s materiálním světem a vztahy; mohou mít podíl na emocionální prázdnotě a vést k nihilismu, ale paradoxně i k egoismu. Pokusím se objasnit toto dilema a vysvětlit, proč je pocit oddělenosti a individuality zcela přirozený a v pořádku.
FYZIKA – FILOZOFIE
Fyzika nám ukazuje, že komplexita a různorodost jsou fundamentální vlastnosti reality. Z jednoduchých základních zákonů se přirozeně vynořují složitější struktury. Komplexita tedy není iluzí. Někteří lidé mluví o singularitě nebo počátečním stádiu vesmíru. Avšak i v samotném počátku vesmíru, kdy měl být vesmír extrémně hustý a horký, tak i v tomto stavu existovaly kvantové fluktuace a různorodost. Singularita není žádná homogenní kaše.
Pojďme se podívat na kvantovou fyziku. Nejdříve bych rád poznamenal, že kvantová fyzika a pojem „kvantový“ je v ezoterických kruzích často zneužíván a interpretován problematickým a chybným způsobem. Kvantové jevy jsou interpretovány k podpoře solipsismu a hypotézy, že my jako pozorovatelé tvoříme realitu (Heisenbergův princip neurčitosti). Kvantové provázání je zas pro některé spirituální kouče důkazem telepatie. Po důkladnějším prozkoumání však zjistíte, že kvantová mechanika k těmto závěrům nespěje. Ve skutečnosti spěje k něčemu mnohem, mnohem zajímavějšímu.
Starověký indický filozof Bhaskara, kterého často zmiňuji, přišel s konceptem, který je trochu podobný kvantové provázanosti. Kvantová provázanost znamená, že částice mohou být fundamentálně propojené způsobem, který překračuje naše běžné chápání propojenosti, neboť tato provázanost neznamená ztrátu individuality částic. Ačkoliv jsou částice v jistém sjednocení, jsou stále rozlišitelné a unikátní.
Bhaskara nazval svou teorii „současná oddělenost a propojenost“. Podle Bhaskary je vnímání oddělenosti jen částečné pochopení reality a to samé platí i pro vnímání jednoty. Pokud chápeme jednotu bez kontextu oddělenosti, chápeme jen část reality.
Podle této myšlenky může jednota i rozdíl koexistovat a vzájemně se nevylučovat. Pokud tvrdíme, že realita je nedualistická neboli monistická, je to podle něj jen jedna strana mince, stejně jako tvrzení, že věci jsou od sebe odděleny. Skutečnost je podle Bhaskary taková, že obojí existuje současně, a nejen to, ale vzájemně se to ovlivňuje. Například způsobem, že rozdíl dokáže zesilovat jednotu.
Něco podobného můžeme sledovat v kvantové fyzice v principu superpozice. Co je superpozice? V kvantové mechanice je to jeden ze základních konceptů, podle nějž může být kvantový systém současně ve více stavech najednou. Jednoduše řečeno – v naší běžné zkušenosti se věci vždy nacházejí jen v nějakém konkrétním stavu. Například míč je buďto pouze na zemi nebo pouze ve vzduchu. V kvantové mechanice toto pravidlo neplatí. Superpozice znamená, že částice, jako například elektron, může být současně v několika stavech naráz.
A zde je ta zajímavost. Ta superpozice se hroutí v okamžiku, kdy jí začneme pozorovat nebo měřit. Někteří tak chybně docházejí k závěru, že naše pozorování ovlivňuje realitu. Tento jev však spíše poukazuje na to, že naše pozorování vidí vždy jen část reality.
V tomto můžeme najít jistou paralelu s filozofií Bhaskary. Podle ní, jakmile začneme pozorovat realitu určitým způsobem, tak vnímáme věci buďto oddělené, nebo propojené, ne však obojí naráz. Iluze podle Bhaskary neznamená, že vidíme svět oddělený, ale že nevidíme provázanost rozdílu i jednoty současně. Být sjednocený neznamená nikdy doslova identický, ale může to znamenat i odlišný.
Tato prastará myšlenka, že věci jsou zároveň spojené i oddělené, ale my vnímáme pouze jedno nebo druhé kvůli iluzi, je podobná jevům v kvantovém poli, kdy dvě částice jsou propojené, avšak zároveň nejsou identické.
PSYCHOLOGICKÁ A ETICKÁ PERSPEKTIVA
Tato myšlenka není jen spekulace k filozofickým debatám, ale má hluboký psychologický i etický přesah. Pokud jednota a odlišnost musí být chápány současně a pokud rozdíl ovlivňuje jednotu kladným způsobem, může to přinést na hlubší úrovni zcela nový pohled na utváření mezilidských vztahů.
Cítit se odděleně je vždy spojeno s pocitem frustrace. Lidé, kteří trpí některými psychickými potížemi se cítí odděleně. Je to často proto, že jsou zaměřeni příliš na sebe a nevnímají sebe v kontextu se světem. Ale když vezmeme druhý extrém, kterým je fundamentální snaha o unifikovanou jednotu, tak ani ten nepřináší očekávané naplnění, ale opět zklamání, úzkost i frustraci.
Jednota se v humanistických myšlenkách často hledá prostřednictvím kompromisů nebo hledání něčeho společného. Ale myšlenka současné jednoty a oddělenosti je revoluční v tom, že klíčem k jednotě není hledání společného, společných zájmů, společné ideologie, ale naopak přijetí, podporování, ba dokonce zesilování rozdílu.
Chybou je, pokud se naše snaha o sjednocení ubírá cestou konformity, uniformity – děláme stejné věci, učíme se stejné věci, nosíme stejné uniformy. Je to vlastně velmi podobný způsob uvažování, který vidíme u mnoha náboženství nebo ideologií, kde se pocit sounáležitosti a jednoty posiluje nošením stejných uniforem, sjednocením v oblečení, účesů, vyholenými vlasy, a všichni dělají unisono stejnou praxi. Tato snaha o jednotu ale vede k potlačení individuality a nakonec vyvolává podobnou frustraci jako pocit oddělenosti.
Základní chybou fundamentálního monismu je, že chápe jednotu v protikladu či v rozporu s odděleností. Ačkoliv nás fyzický svět učí, že je potřeba někdy vytvářet kompromisy a sjednocení zájmů, v té hlubší duševní úrovni tento model nemusí vůbec fungovat.
Dodatek
Když zmiňujeme myšlenky, o kterých mluvil Bhaskara, je nutné upozornit na základní fakt, že jakékoliv popisy těchto konceptů jsou do značné míry metaforické. Pokud mluvíme o současném spojení i oddělení, tak jakákoliv snaha o vysvětlení bude vždy narážet na omezení našeho běžného jazyka a každodenní zkušenosti. Indičtí filozofové používali analytickou metodu neti-neti (ne toto, ne toto), což znamená, že tyto koncepty je vždy lépe popisovat pomocí negativní terminologie – tedy, „co to není“, raději než „co to je“. Tímto minimalizujeme chybné interpretace.
Myslím, že stejné pravidlo se dá uplatnit i v kvantové mechanice. Proto když říkáme, že „částice je ve více stavech naráz“, je to vlastně stále spíše přiblížení nebo metafora než přesný nebo doslovný popis reality. Můžete si to představit jako snahu vysvětlit barvu člověku, který od narození nevidí. Jediné, co můžete, je použít analogie a přirovnání, ale nikdy tím plně nevysvětlíte ani nevystihnete podstatu věci. Bengálští zastánci tohoto „konceptu“ jej proto nazývali ačintja – nepochopitelný.
Já, jako člověk, který není vzdělán v oborech fyziky a matematiky, můžu jen hádat, jak k věci jsou či, jak k nim vědci došli, ale mé poznání bude mít v tomto ohledu vždy velké mezery.
K plnému pochopení myšlenky současné jednoty a oddělenosti je nutné mít osobní subjektivní zkušenost, kterou lze docílit v rámci introspekce. Avšak nezoufejte. I pokud tuto zkušenost nemáte, přesto se domnívám, že může být tato myšlenka inspirující a obohacující. Tato myšlenka nám může alespoň pomoci pochopit, že pojímání světa jako radikálně dualistického nebo radikálně monistického, je chybné.
◦○◦━◦○◦━◦○◦━◦○◦
Pokud si myslíte, že moje práce stojí za to, uvítám jakoukoli formu podpory. Vaše drobné příspěvky mi lépe pomůžou udržet moji práci aktivní a rozvíjet ji dál. Kliknutím na logo PayPalu níže nebo na číslo účtu 3237673012/3030 můžete přispět částkou, kterou považujete za vhodnou.
Díky a s láskou
Jirka
